Nesprávné uvedení předmětu podnikání ve společenské smlouvě a obchodním rejstříku?

Jaké jsou praktické následky nového usnesení Nejvyššího soudu ohledně neurčitosti předmětu podnikání ve stanovách, společenské smlouvě a v obchodním rejstříku



 
Předpokládáme, že min. 90% společností má zapsán jako předmět podnikání mimo jiné volnou činnost v podobě „výroba, obchod a služby neuvedené v příloze 1 až 3 živnostenského zákona“, a to nejen v obchodním rejstříku ale i ve stanovách u akciové společnosti nebo společenské smlouvě u společnosti s ručením omezeným. Do nedávné doby standard se dle posledních aktualit poradenských firem na základě usnesení senátu Nejvyššího soudu ČR vedeného Filipem Cilečkem ze dne 12. 5. 2021 sp. zn. 27 Cdo 3549/2020 mění v téměř existenční riziko. Je tomu skutečně tak a hrozí likvidace společnosti a nebo se jedná o bouři ve sklenici vody v důsledku excesivního judikátu, který bude brzo překonán jinými opačnými rozhodnutími?
 

„Ujednání stanov, podle něhož je předmětem podnikání akciové společnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona nesplňuje požadavek určitosti“

 
Senát Nejvyššího soudu ČR vedený Filipem Cilečkem dospěl ve svém usnesení ze dne 12. 5. 2021 sp. zn. 27 Cdo 3549/2020 k překvapivě jednoznačnému závěru, že „ujednání stanov, podle něhož je předmětem podnikání akciové společnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, nesplňuje požadavek určitosti, neboť z něj není zjevné, co je předmětem podnikání dané společnosti, a odpovídajícího výsledku se nelze dobrat ani výkladem.“ Toto časté vymezení ve stanovách akciových společností a společenských smluv a zakladatelských listinách společností s ručením omezeným tedy není údajně dostatečně konkrétní, a proto se k němu nemá přihlížet. Podstatnou sporu, kterým se Nejvyšší soud ČR zabýval, přitom byla otázka zápisu „realitního zprostředkování“ jako předmětu podnikání do obchodního rejstříku, a to, že se dotčená akciová společnost nenamáhala a nechtěla měnit své stanovy v části definice předmětu svého podnikání, jelikož původní stanovy byly přijaty za účinnosti zákona, kdy tzv. volná živnost, tj. výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona v sobě zahrnovala i obor živnosti realitní zprostředkování a vázanou živností se tato stala až následně v důsledku přijetí nového zákona o realitním zprostředkování (viz náš článek Zákon o realitním zprostředkování). Neochota jedné akciové společnosti změnit své stanovy a doplnit je o novou vázanou činnost vyústila v asi nechtěný důsledek a nejistotu pro většinu českých společností: „Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že dospěl-li odvolací soud (ve shodě s rejstříkovým soudem) k závěru, podle něhož návrhu na zápis „realitního zprostředkování“ jako předmětu podnikání společnosti do obchodního rejstříku nelze vyhovět, protože společnost návrh nedoložila (novým) zněním stanov, jež by takový předmět podnikání obsahovalo, je jeho rozhodnutí – co do výsledku – správné.“.
 
Odůvodnění výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu je natolik kategorické, že stojí za doslovnou citaci:
„…Výkladem podle § 556 odst. 1 věty druhé o. z. přitom nelze dovozovat, že by předmětem podnikání v případě popsaném v odstavci [28] byly alespoň činnosti výslovně uvedené v příloze č. 4 živnostenského zákona ve znění do 31. 12. 2020 pod body 1 až 79. Jednak by žádná rozumná osoba v postavení společníka či člena obchodní korporace nemohla z tohoto ujednání usuzovat, že vůlí společníků bylo podnikat ve všech výslovně vypočtených činnostech označených v této příloze pod body 1 až 79, a dále nelze pominout, že takto vymezeným „předmětem podnikání“ se odkazuje i na bod 80 přílohy č. 4 živnostenského zákona, a tedy se sjednává, že předmětem podnikání bude předem nevymezený okruh činností [k výkladu zakladatelského právního jednání viz dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5749/2017, jehož závěry se (podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4460/2018, nebo ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 506/2019) obdobně uplatní i při výkladu stanov akciové společnosti podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014].
[30] Nejvyšší soud proto uzavírá, že ani výkladem ujednání stanov, podle něhož je předmětem podnikání akciové společnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, nelze zjistit, jaký je předmět podnikání společnosti (určit jeho konkrétní obsah). Takové ujednání je proto z důvodu neurčitosti jeho obsahu zdánlivé (§ 553 o. z.) a nepřihlíží se k němu (§ 554 o. z.) [v režimu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 pak šlo o ujednání absolutně neplatné podle § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku]. Na jeho základě tudíž není možné předmět podnikání do obchodního rejstříku zapsat (k tomu srov. za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016, nebo ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3796/2017).
[31] Z výše uvedeného rovněž plyne, že do obchodního rejstříku se podle § 25 odst. 1 písm. b) z. v. r. zapisuje předmět podnikání nebo činnosti obchodní korporace, nikoli označení živnosti. Společníci či členové obchodní korporace tak ve vztahu k výčtu oborů činnosti v příloze č. 4 živnostenského zákona zpravidla určí (a společenská smlouva, resp. stanovy, obsahují) některé z vypočtených oborů činnosti. Tyto budou do obchodního rejstříku zapsány jako předmět podnikání nebo činnosti korporace. Je-li ve společenské smlouvě (stanovách) uveden a případně i do obchodního rejstříku zapsán jako předmět podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, odporuje tento zápis § 25 odst. 1 písm. b) z. v. r. a je třeba zjednat nápravu postupem podle § 9 odst. 1 z. v. r….“.

 
Zabýval se však senát Nejvyššího soudu všemi okolnostmi souvisejícími s používáním definice volné živnosti jako předmětu podnikání ve stanovách a společenských smlouvách a nejedná se o unáhlené rozhodnutí, jehož závěry budou v budoucnosti korigovány? Mohly české společnosti, česká odborná veřejnost a soudy skutečně být celých 30 let slepé k údajné absolutní neplatnosti stanov a společenských smluv a prozření nastalo až s citovaným judikátem? Kde je tolik zdůrazňované upřednostňování výkladu právních jednání jako platných před neplatností, které ještě více zdůraznil nový občanský zákoník (viz. § 574 NOZ, dle kterého je nutné hledět na právní jednání spíše jako na platné než jako na neplatné; viz např. K výkladu a preferenci platnosti právního jednání; epravo.cz)?
 

Dosavadní judikatura ohledně předmětu podnikání ve společenských smlouvách a stanovách

 
Dosavadní obvyklý postup v oblasti zápisu předmětu podnikání do společenské smlouvy a stanov byl použití textace definice volné živnosti „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, jelikož bez ní živnostenské úřady odmítly následně vydat živnostenský list na volnou živnost. Specifikace předmětu podnikání společnosti byla činěna v rámci volné živnosti výběrem příslušných oborů živnosti volné, které bylo možné kdykoli dohledat v živnostenském rejstříku. Tímto způsobem bylo jednatelům umožněno zvolit ty příslušné obory podle toho, jaké činnosti společnost vykonávala. Živnostenský zákon současně bez ohledu na identifikaci příslušných oborů činností v rámci živnosti volné nevylučoval i výkon další podnikatelské činnosti, jelikož se jednalo o jednu živnost volnou, v rámci které je možné fakticky podnikat v jakékoli oblasti, kromě těch, u kterých stanoví přísnější nebo jiné podmínky zákon. Tato praxe byla prosazována všemi dotčenými orgány a zejména soudy, které nechtěly povolovat jiné zápisy, jelikož k nim neměly podklad v zákoně.
 
Některé společnosti a zejména jejich společníci měly k této praxi výhrady, jelikož chtěly mít ve stanovách nebo společenské smlouvě zapsán takový předmět podnikání, který by přesněji a na první pohled vystihoval předmět podnikání společnosti, a proto se nenechaly odradit zamítavými rozhodnutími rejstříkových soudů a prosadily si v rámci judikatury odvolacích soudů zápisy vlastní. Odpor proto unifikovanému zápisu volné živnosti vyvstal zejména v důsledku novelizace živnostenského zákona zákonem č. 130/2008 Sb., po které rejstříkové soudy z vlastní iniciativy a bez informování dotčených společností samy přepisovaly konkrétní zápisy na obecný text živnosti volné. Tento případ např. řešil Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí sp. zn. 7 Cmo 66/2010-599 ze dne 26. 11. 2010 a umožnil dotčené společnosti opětovný zápis obecného popisu vykonávané podnikatelské činnosti namísto definice živnosti volné.
 
„…Z citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že podnikatel (§ 2 odst. 1 písm. a/ obch. zák.) je povinen k zápisu předmětu podnikání nebo předmětu činnosti (§ 56 odst. 1 obch. zák.) do obchodního rejstříku doložit, že mu nejpozději dnem zápisu vznikne živnostenské či jiné podnikatelské oprávnění. Ani z citované zákonné úpravy ani z dikce zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, včetně novely provedené zákonem č. 130/2008 Sb. (nikoli, jak nesprávně uvedl soud prvního stupně "300/2008 Sb.), účinné od 1. července 2008, nevyplývá, že by údaj o předmětu podnikání navrhovatelky coby akciové společnosti zapsaný v obchodním rejstříku měl být totožný s označením živnostenského oprávnění. V posuzovaném případě tedy "otrocky" korespondovat s názvem jediné shora uvedené volné živnosti, která zahrnuje osmdesát rozličných činností…. Totožnost zápisu předmětu podnikání v obchodním rejstříku s aktuálním označením živnostenského oprávnění, resp. názvem živnosti, nelze dovodit ani z povahy věci samé, i s přihlédnutím na permanentní novelizace právních předpisů týkající se živnostenského podnikání (jak uvádí důvodová zpráva ke zmiňované novele č. 103/2008 Sb. právě zákon o živnostenském podnikání byl k 1. červenci 2008 více než 100x novelizován). Lze naopak plně souhlasit s odvolatelkou, že údaj o předmětu podnikání podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku, by měl třetím osobám, veřejnosti poskytovat informace o skutečné povaze předmětu podnikání toho kterého podnikatele a který je vymezen jeho zakladatelskými dokumenty (stanovami, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou), jež jsou výrazem vůle zakladatelů, resp. společníků, nikoli dublovat údaje v živnostenském rejstříku. Samotným zavedením jedné volné živnosti a její kodifikace v příloze č. 4 zákona o živnostenském podnikání nevznikla povinnost ani podnikatelům již v obchodním rejstříku zapsaným ani rejstříkovému soudu provést změnu zápisu předmětu podnikání v obchodním rejstříku (čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 130/2008 Sb.). Rejstříkový soud u navrhovatelky pochybil již tím, když bez dalšího - aniž byly splněny podmínky dle § 200b odst. 1 o.s.ř. nebo § 200da odst. 3 o.s.ř. - provedl 17. března 2009 změnu zápisu jejího předmětu podnikání v obchodním rejstříku tak, že namísto dosavadního (shora uvedeného) znění předmětu podnikání, který vymazal, zapsal jediný předmět podnikání, a to "Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona"; z obsahu rejstříkového spisu není patrné, že by o tom akciovou společnost vyrozuměl postupem dle § 200dc odst. 1 o.s.ř….“
 
Ani v tomto případě ani v jiných případech však žádný ze soudu nedospěl k závěru, že by dosavadní soudní praxe vedla společnosti k nezákonnému postupu, riziku nařízené likvidace a neplatnosti zakladatelské listiny.
 

Zásada přednosti platnosti jednání a volnosti ohledně definice předmětu podnikání ve stanovách a společenských smlouvách

 
Dle našeho názoru senát Nejvyššího soudu ČR ve svém usnesení z letošního roku opomenul naprosto zásadní argument celé řady společností, které se mohou cítit dotčeny zcela zužujícím výkladem a neumožňujícím svobodnou volbu, jakým způsobem bude určován předmět podnikání ve společnosti. Předmětné usnesení Nejvyššího soudu potvrdilo ustálenou praxi, že bez odpovídající úpravy předmětu podnikání ve stanovách akciové společnosti a společenské smlouvě společnosti s ručením omezeným notářským zápisem nelze provést odpovídající zápis do obchodního rejstříku, byť již společnost získala od živnostenské úřadu či jiného úřadu příslušné oprávnění k výkonu podnikatelské činnosti. Potud určitě nelze odůvodnění usnesení nic vytknout. To, že by měli mít společníci a akcionáři možnost upravit si předmět podnikání ve stanovách a společenské smlouvě libovolně a to, že se nemusí držet přesného popisu definice tzv. živnosti volné je také nepochybné a bylo potvrzeno předchozí judikaturou. V tomto směru tedy neexistuje žádné omezení.
 
Odůvodnění předmětného usnesení ohledně neurčitosti předmětu podnikání a absolutní neplatnosti stanov či společenské smlouvy se zdá být ne zcela pochopitelné. Proč by mělo být zakázáno použití obecného pojmu tzv. živnosti volné „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, když takto obecná definice umožňuje flexibilní přístup pro společnosti, které se nehodlají omezovat při výkonu své činnosti pouze striktním zadáním konkrétní specifické činnosti a chtějí mít volbu výkonu jakékoli činnosti umožněných tzv. volnou živností. Tato flexibilita je někdy přímo nezbytně nutná a vyhotovování notářských zápisů a neustálé změny na obchodním rejstříku by byly absurdní a zbytečně administrativně náročné a finančně nákladné. Každá změna by podnikatele vyšla na min. 10 tis. Kč. Posouzení jednání jako absolutně neplatného a neurčitého za situace, kdy jej žádná ze stran jako neplatné a neurčité nepovažuje a kdy nebylo po dobu 30 let považováno za neurčité a neplatné, by se příčilo nejen zdravému selskému rozumu, ale veškerým myslitelným zásadám právní jistoty a právního státu.
 
Doposud také není zřejmé, jaké následky bude mít předmětné usnesení na praxi živnostenských úřadů, které mohou mít výhrady k vydáváním živnostenských listů na volné živnosti, pokud definice volné živnosti nebude tvořit součást stanov nebo společenské smlouvy. Určitě je to možné obejít tím, že se použije jak definice živnosti volné, tak i další upřesňující popis, ale jaký předpis takový formální postup společníkům a akcionářům ukládá a proč zahrnovat do stanov a společenské smlouvy něco, co je dle předmětného usnesení zcela neurčité? Pochopí živnostenský úřad, že pod pojmem „facility management“ ve stanovách se rozumí volná živnost, a nebo bude nutné použít enumerativní výčet jednotlivých činností a pokud se zapomene např. na „umývání oken“ nebo „výměnu žárovek“, nebude již společnost oprávněna takové činnosti vykonávat?
 

Následky pro praxi a jak postupovat dále

 
Předmětné usnesení Nejvyššího soudu přináší místo právní jistoty do českého právního řádu po 30 letech ustálené praxe značnou míru nejistoty. Domníváme se, že se jedná o nešťastné a zbytečné rozhodnutí, které je důsledkem aktivistického přístupu v rámci případu, který byl judikaturní praxí v minulosti již uspokojivě vyřešen. Aktuálně bohužel musí obchodní korporace zvažovat, zda se podřídit tomuto usnesení a měnit notářským zápisem své stanovy a společenské smlouvy se všemi negativy, které z toho vyplývají a nebo vyčkat dalšího vývoje. Domníváme se, že druhá alternativa je správná. Riziko nahodilé likvidace společnosti zde neexistuje, jelikož by měl rejstříkový soud nejdříve vyzvat k případné nápravě. Na základě této výzvy se lze rozhodnout, zda se jí podřídit, což může být nejefektivnější řešení a nebo se výzvě bránit a pokusit se změnit nesmyslný výklad zastávaný ve výše uvedeném usnesení.
 
Pro více informací nás kontaktujte na:
 
JUDr. Mojmír Ježek, Ph.D.
 
ECOVIS ježek, advokátní kancelář s.r.o.
Betlémské nám. 6
110 00 Praha 1
e-mail: mojmir.jezek@ecovislegal.cz
www.ecovislegal.cz
 
O ECOVIS ježek, advokátní kancelář s.r.o.
 
Česká advokátní kancelář ECOVIS ježek se ve své praxi soustřeďuje především na obchodní právo, nemovitostní právo, vedení sporů, ale i financování a bankovní právo a poskytuje plnohodnotné poradenství ve všech oblastech, a tvoří tak alternativu pro klienty mezinárodních kanceláří. Mezinárodní rozměr poskytovaných služeb je zajištěn dosavadními zkušenostmi a prostřednictvím spolupráce s předními advokátními kancelářemi ve většině evropských zemí, USA a dalších jurisdikcích v rámci sítě ECOVIS působící v 75 zemích celého světa. Členové týmu advokátní kanceláře ECOVIS ježek mají dlouholeté zkušenosti z předních mezinárodních advokátních a daňových firem v poskytování právního poradenství nadnárodním korporacím, velkým českým společnostem, ale i středním firmám a individuálním klientům. Více informací na www.ecovislegal.cz.

Informace obsažené na této webové stránce jsou právnickou reklamou. Nepovažujte nic na této webové stránce za právní poradenství a nic na této webové stránce nepředstavuje vztah advokát-klient. Předtím, než začnete jednat o čemkoliv, o čem si na těchto stránkách přečtete, domluvte si právní konzultaci s námi. Dosavadní výsledky nejsou zárukou budoucích výsledků a předchozí výsledky neznamenají ani nepředpovídají budoucí výsledky. Každý případ je jiný a musí být posuzován podle vlastních okolností.

 

Comments are closed.