Rozdělení zisku a vlastních zdrojů
Řádná účetní závěrka je dle závěrů Nejvyššího soudu „využitelná" pro rozdělení zisku i po uplynutí lhůty, v níž by měla být projednána valnou hromadou. Současně však novější judikatura Nejvyššího soudu významně zpřesnila podmínky rozdělování zisku zejména ve společnosti s ručením omezeným a vymezila rozdíly mezi právním režimem akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným.
1. Právní úprava a obecné podmínky
Podmínky rozdělení zisku v obchodní korporaci upravuje zákon č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích (ZOK). Mezi podmínky nezbytnými pro řádné rozhodnutí valné hromady a statutárního orgánu o výplatě podílu na zisku v kapitálových společnostech jsou:
(i) existence řádné nebo mimořádné účetní závěrky, na základě které lze dle § 34 odst. 1 ZOK stanovit podíl na zisku;
(ii) schválení řádné či mimořádné účetní závěrky za minulé účetní období valnou hromadou;
(iii) nezpůsobení úpadku společnosti a splnění níže uvedeného insolvenčního testu dle § 40 odst. 1 ZOK;
(iv) splnění tzv. bilančního testu dle § 161 odst. 4 ZOK pro společnost s ručením omezeným („částka k rozdělení mezi společníky nesmí překročit výši hospodářského výsledku posledního skončeného účetního období zvýšenou o nerozdělený zisk z předchozích období a sníženou o ztráty z předchozích období a o příděly do rezervních a jiných fondů v souladu s tímto zákonem a společenskou smlouvou") či dle § 350 ZOK pro akciovou společnost („Společnost nesmí rozdělit zisk ani jiné vlastní zdroje mezi akcionáře, pokud se ke dni skončení posledního účetního období vlastní kapitál vyplývající z řádné nebo mimořádné účetní závěrky nebo vlastní kapitál po tomto rozdělení sníží pod výši upsaného základního kapitálu zvýšeného o fondy, které nelze podle tohoto zákona nebo stanov rozdělit mezi akcionáře. Částka k rozdělení mezi akcionáře nesmí překročit výši hospodářského výsledku posledního skončeného účetního období zvýšenou o nerozdělený zisk z předchozích období a sníženou o ztráty z předchozích období a o příděly do rezervních a jiných fondů v souladu s tímto zákonem a stanovami.");
(v) nevykazování nákladů na vývoj v aktivech rozvahy, příp. pouze za splnění podmínek dle § 28 odst. 7 zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví.
ZOK neobsahuje výslovnou právní úpravu termínu pro rozhodnutí o rozdělení zisku, nicméně § 181 odst. 2 ZOK stanoví pro společnost s ručením omezeným, resp. § 403 odst. 1 ZOK pro akciovou společnost, že řádnou účetní závěrku projedná valná hromada nejpozději do šesti měsíců od posledního dne předcházejícího účetního období.
Vedle výše zmíněných požadavků je také velmi důležitý test insolvence upravený v § 40 odst. 1 ZOK, který musí být proveden před rozdělením zisku. Ve svém důsledku představuje omezení pro výplatu zisku a prostředků z jiných vlastních zdrojů (a záloh na ně) a zakazuje provést výplatu, pokud by si tím společnost přivodila úpadek a poškodila tím fakticky své věřitele. Za jiné vlastní zdroje lze považovat položky vlastního kapitálu mimo zisk a základní kapitál, a to zejména emisní ážio, kapitálové fondy a snížení základního kapitálu. I kdyby valná hromada o výplatě zisku rozhodla, nesmí jej statutární orgán vyplatit, pokud by tím porušil tuto povinnost. Za dodržení tohoto omezení je odpovědný statutární orgán, jehož členové jsou v rámci výkonu své funkce povinni jednat s péčí řádného hospodáře.
Aktuální judikatura Nejvyššího soudu současně potvrzuje, že pravidla ochrany věřitelů představují jeden z hlavních limitů autonomie valné hromady při rozhodování o rozdělení zisku. Nesplnění zákonných podmínek rozdělení zisku nemusí vést pouze k neplatnosti přijatého usnesení, ale v některých případech může způsobit, že usnesení valné hromady nebude vůbec způsobilé vyvolat zamýšlené právní účinky.
2. Nerozdělení zisku a důvody
Vytvoří-li obchodní korporace zisk, neznamená to automaticky vznik nároku společníků či akcionářů na jeho distribuci. Podmínky, za nichž může valná hromada rozhodnout o nerozdělení zisku, se však významně liší podle právní formy společnosti.
2.1 Akciová společnost
Právo na rozdělení zisku dosaženého v obchodní korporaci patří k hlavním právům společníků/akcionářů. Nejvyšší soud ve své ustálené judikatuře dovozuje, že vytvoří-li akciová společnost zisk, může valná hromada rozhodnout o jeho nerozdělení mezi akcionáře pouze z důležitých důvodů, a to navíc pouze, respektuje-li zákaz zneužití většiny hlasů.
Mezi důležité důvody se budou počítat například ustanovení společenské smlouvy/stanov stanovující, že část zisku má být rozdělena mezi členy orgánů společnosti, její zaměstnance nebo přidělena do fondu zřízeného na základě zakladatelského právního jednání. Akcionářům ale nemusí být vyplacena ani zbývající část zisku, která nebude použita dle pravidel určených ve stanovách. Lze tak ale opět učinit jen z důležitých důvodů, jimiž mohou být hospodářská situace společnosti nebo očekávané budoucí výdaje, které vyžadují vytváření patřičných rezerv.
V případě akciové společnosti musí být tyto důvody uvedeny v pozvánce na valnou hromadu.
2.2 Společnost s ručením omezeným
Výše uvedené závěry nelze bez dalšího přenášet do poměrů společnosti s ručením omezeným. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 27 Cdo 1306/2023 ze dne 29. listopadu 2023 výslovně odmítl tendence automaticky aplikovat judikaturu týkající se akciových společností také na s.r.o.
Nejvyšší soud zdůraznil, že valná hromada společnosti s ručením omezeným může rozhodnout o tom, že zisk nebude mezi společníky rozdělen vůbec nebo bude rozdělen pouze zčásti, aniž by pro takové rozhodnutí existoval důležitý důvod.
Tento závěr vychází z odlišné povahy společnosti s ručením omezeným, která vedle kapitálových prvků obsahuje i významné prvky osobní korporace. Postavení společníka proto nelze bez dalšího ztotožňovat s postavením akcionáře. Právo společníka na podíl na zisku tak není chráněno ve stejné míře jako právo akcionáře v akciové společnosti.
Praktickým důsledkem je výrazně širší diskrece valné hromady s.r.o. při rozhodování o rozdělení či nerozdělení zisku. Samotná skutečnost, že společnost dosáhla zisku, proto nezakládá automatický nárok společníků na jeho výplatu.
3. Vývoj podmínek rozdělování zisku v české judikatuře
Obchodní zákoník, který byl nahrazen zákonem o obchodních korporacích, výslovně neurčoval lhůtu pro rozhodnutí o rozdělení a výplatě podílů na zisku. V praxi obecně akceptovaný závěr, že tak má být ve lhůtě 6 měsíců od konce účetního období, vyplýval z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4284/2007.
Nejvyšší soud argumentoval mimo jiné tak, že účetní závěrka starší 6 měsíců není dostatečně aktuální pro to, aby poskytla reálný aktuální obraz účetnictví pro učinění rozhodnutí o rozdělení zisku.
Výše uvedený rozsudek byl ale v praxi kritizován jako nepraktický a s ohledem na změněnou právní úpravu v ZOK se v odborné literatuře objevovaly nové interpretace (např. ve 2. vydání komentáře k zákonu o obchodních korporacích, kde spoluautory jsou i soudci Nejvyššího soudu), že závěry předchozího rozsudku se již nebudou prosazovat.
Zákon o obchodních korporacích sice ani nadále výslovně nestanovil lhůtu pro rozhodnutí o výplatě zisku, ale oproti původní úpravě výslovně upravil v § 40 odst. 1 ZOK insolvenční test. Toto ustanovení je považováno za důležité pro zabránění vyplacení podílů na zisku na úkor věřitelů společnosti, i kdyby snad od konce účetního období uplynula delší doba.
Navíc z účetního pohledu nedává hranice 6 měsíců pro aktuálnost účetní závěrky v praxi vždy smysl. Pokud nedojde ve společnosti k podstatné změně, i starší účetní závěrka může být aktuální a poskytovat reálný obraz i po uplynutí této doby. Naopak zásadní události před uplynutím šestiměsíční lhůty mohou vést k neaktuálnosti účetní závěrky.
Dne 27. 3. 2019 vydal Nejvyšší soud nový rozsudek pod sp. zn. 27 Cdo 3885/2017, v rámci kterého se mimo jiné zabýval podmínkami pro rozdělení zisku v akciové společnosti za platnosti ZOK.
V prvé řadě souhlasil s „využitelností" řádné účetní závěrky pro rozdělení zisku i po uplynutí lhůty, v níž by řádná účetní závěrka měla být projednána valnou hromadou (§ 403 odst. 1 ZOK), a vysvětlil, že s účinností od 1. 1. 2014 může řádná účetní závěrka zpracovaná za předchozí účetní období sloužit jako podklad pro rozhodnutí valné hromady o rozdělení zisku akciové společnosti až do konce následujícího účetního období.
Důvodem pro tento závěr je právě na rozdíl od předchozí úpravy výslovná úprava tzv. insolvenčního testu, jehož aplikace by měla sama o sobě postačovat pro dosažení cíle sledovaného dnes již překonanou judikaturou. Tím byla mimo jiné snaha zabránit vyvedení zdrojů ze společnosti na úkor jejích věřitelů.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu otevřelo cestu k celé řadě možností, jak naložit se ziskem kapitálové společnosti. Zároveň ale s sebou nese poměrně vysoké nároky na statutární orgány těchto společností. Nedodržení pravidel pro výplatu zisku by totiž mělo být posuzováno jako porušení péče řádného hospodáře.
3.1 Účetní závěrka splňující požadavky § 34 odst. 1 ZOK jako podmínka účinnosti rozhodnutí o rozdělení zisku
Na výše uvedené závěry navázal Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 27 Cdo 1306/2023 ze dne 29. listopadu 2023, v němž se zabýval limity rozhodování valné hromady o rozdělení zisku ve společnosti s ručením omezeným.
Nejvyšší soud zdůraznil, že ochrana věřitelů představuje nepřekročitelný limit autonomie valné hromady. Rozhodnutí o rozdělení zisku proto musí být založeno na účetní závěrce, která splňuje požadavky § 34 odst. 1 ZOK a umožňuje posoudit splnění bilančního testu.
V projednávané věci rozhodovala valná hromada v roce 2021 o rozdělení zisku na základě účetní závěrky za rok 2019. Nejvyšší soud dovodil, že taková účetní závěrka již nebyla způsobilým podkladem pro posouzení zákonných podmínek rozdělení zisku.
Důsledek tohoto závěru je mimořádně významný. Nejvyšší soud v projednávané věci dovodil, že usnesení přijaté bez splnění zákonných předpokladů ochrany věřitelů nevyvolalo právní účinky. Hledí se tedy na něj, jako by nebylo vůbec přijato.
Toto rozhodnutí současně potvrzuje, že zákonné podmínky rozdělení zisku nelze chápat pouze jako formální požadavky, ale jako kogentní pravidla chránící věřitele společnosti.
3.2 Promítnutí judikatury do novely zákona o obchodních korporacích
Novela zákona o obchodních korporacích, zákon č. 33/2020 Sb., která byla dne 13. 2. 2020 zveřejněna ve Sbírce zákonů a nabyla účinnosti dne 1. 1. 2021, obsahuje změnu v § 34 a § 35 ohledně výplaty zisku a potvrzuje stanovisko Nejvyššího soudu.
Novelizované znění § 34 odst. 1 ZOK výslovně stanoví, že na základě účetní závěrky lze rozdělit zisk a jiné vlastní zdroje do konce účetního období následujícího po účetním období, za něž byla účetní závěrka sestavena. Závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 3885/2017 se tak následně promítly přímo do textu zákona:
§ 34
Podíl na zisku a na jiných vlastních zdrojích
(1) Podíl na zisku a na jiných vlastních zdrojích se stanoví na základě řádné nebo mimořádné účetní závěrky schválené nejvyšším orgánem obchodní korporace. Na základě účetní závěrky podle věty první lze rozdělit zisk a jiné vlastní zdroje do konce účetního období následujícího po účetním období, za něž byla účetní závěrka sestavena. Zisk a jiné vlastní zdroje lze rozdělit pouze mezi společníky, ledaže společenská smlouva určí jinak.
(2) Částka k rozdělení nesmí v kapitálové společnosti nebo družstvu překročit součet výsledku hospodaření posledního skončeného účetního období, výsledku hospodaření minulých let a ostatních fondů, které může kapitálová společnost nebo družstvo použít podle svého uvážení, snížený o příděly do rezervních a jiných fondů v souladu se zákonem a společenskou smlouvou. Rozhodnutí nejvyššího orgánu učiněné v rozporu s větou první nemá právní účinky. K rozdělení nelze použít fondy, jejichž vznik, změnu nebo zánik upravuje právní předpis nebo společenská smlouva způsobem, který jejich rozdělení nepřipouští.
(3) O vyplacení podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích rozhoduje statutární orgán. Je-li rozdělení v rozporu se zákonem, podíly na zisku nebo jiných vlastních zdrojích se nevyplatí. Má se za to, že ti členové statutárního orgánu, kteří s vyplacením v rozporu se zákonem souhlasili, nejednali s péčí řádného hospodáře.
(4) Podíl na zisku a na jiných vlastních zdrojích je splatný do 3 měsíců ode dne, kdy bylo přijato rozhodnutí nejvyššího orgánu společnosti o jeho rozdělení, ledaže zákon, společenská smlouva nebo nejvyšší orgán určí jinak.
(5) Ustanovení tohoto zákona o rozdělení a výplatě jiných vlastních zdrojů se nepoužijí na snižování základního kapitálu.
§ 35
Záloha na podíl na zisku
(1) Zálohu na podíl na zisku lze vyplácet jen na základě mezitímní účetní závěrky, ze které vyplyne, že obchodní korporace má dostatek zdrojů na rozdělení zisku. Součet záloh na podíl na zisku nemůže být vyšší, než kolik činí součet výsledku hospodaření běžného účetního období, výsledku hospodaření minulých let a ostatních fondů tvořených ze zisku, které může obchodní korporace použít podle svého uvážení, snížený o příděly do rezervních a jiných fondů v souladu se zákonem a společenskou smlouvou.
(2) Záloha na podíl na zisku se vrací do 3 měsíců ode dne, kdy řádná nebo mimořádná účetní závěrka byla nebo měla být schválena, ledaže částka zisku k rozdělení vyplývající z řádné nebo mimořádné účetní závěrky dosahuje alespoň součtu záloh na podíl na zisku vyplacených v souladu se zákonem a nejvyšší orgán rozhodl o rozdělení této částky.
Novela tak odstranila část výkladových nejasností, které vznikaly za předchozí právní úpravy, a současně legislativně potvrdila směr nastoupený judikaturou Nejvyššího soudu. Přesto však zůstává rozhodovací praxe soudů významná zejména při posuzování konkrétních situací, v nichž dochází ke střetu autonomie společníků s požadavky ochrany věřitelů a menšinových vlastníků.
4. Ochrana menšinových společníků a limity autonomie valné hromady
Další významné upřesnění přineslo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 625/2025 ze dne 27. srpna 2025. Nejvyšší soud zde posuzoval spor mezi dvěma společníky společnosti s ručením omezeným, kteří vlastnili podíly ve výši 49 % a 51 %. Menšinový společník brojil proti rozhodnutí většinového společníka o nerozdělení zisku.
Soud potvrdil, že valná hromada společnosti s ručením omezeným není povinna zisk rozdělit a že samotná skutečnost, že menšinový společník nedisponuje dostatečným počtem hlasů k prosazení svého názoru, není sama o sobě právně relevantní. Jde pouze o důsledek nastavení poměrů ve společnosti, které si společníci sami zvolili ve společenské smlouvě.
Pokud si společníci nepřejí, aby o rozdělení zisku rozhodovala prostá většina hlasů, mohou si sjednat odchylnou úpravu, například zvláštní většinu pro rozhodování o rozdělení zisku, pevný podíl na zisku nebo jiná ochranná ustanovení.
Nejvyšší soud tak potvrdil poměrně silný akcent na autonomii vůle společníků. Menšinový společník musí nést důsledky rozložení hlasovacích práv, které bylo mezi společníky sjednáno.
4.1 Limitem zůstává zákaz zneužití hlasovacích práv
Současně Nejvyšší soud zdůraznil, že pozice menšinového společníka není bez ochrany. Volnější režim rozhodování o rozdělení zisku ve společnosti s ručením omezeným je i nadále omezen zákazem zneužití hlasovacích práv podle § 212 odst. 2 občanského zákoníku.
Soud výslovně uvedl, že samotná skutečnost, že většinový společník prosadí své rozhodnutí, případně že zastává odlišný názor než menšina, zneužití nepředstavuje. Stejně tak jej nelze dovozovat pouze z toho, že většinový společník současně vykonává funkci jednatele.
Naopak typickým příkladem zneužití by mohlo být tzv. „vyhladovění" menšinového společníka, tedy dlouhodobé a systematické odpírání podílu na zisku bez legitimního ekonomického důvodu. V projednávané věci však Nejvyšší soud takové okolnosti neshledal.
Aktuální judikatura Nejvyššího soudu současně potvrzuje zdrženlivý přístup soudů při přezkumu podnikatelských rozhodnutí o rozdělení či nerozdělení zisku. Není úlohou soudu nahrazovat ekonomické úvahy společníků či akcionářů vlastními závěry. Soudní zásah přichází v úvahu zpravidla pouze tehdy, pokud dojde ke zneužití hlasovacích práv nebo k porušení kogentních pravidel chránících věřitele společnosti.
5. Závěr
Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3885/2017 představovalo významný posun oproti předchozí judikatuře, když potvrdilo možnost využití řádné účetní závěrky pro rozhodnutí o rozdělení zisku i po uplynutí šestiměsíční lhůty určené pro její projednání valnou hromadou. Tento závěr následně převzal i zákonodárce v rámci novely zákona o obchodních korporacích účinné od 1. ledna 2021.
Novější judikatura Nejvyššího soudu však ukazuje, že rozvolnění pravidel týkajících se časové použitelnosti účetní závěrky neznamená oslabení ochrany věřitelů společnosti. Naopak usnesení sp. zn. 27 Cdo 1306/2023 potvrzuje, že pravidla obsažená v § 34 ZOK představují kogentní limity ochrany věřitelů, jejichž porušení může za určitých okolností vést k závěru, že rozhodnutí valné hromady nevyvolá zamýšlené právní účinky.
Současně Nejvyšší soud v usneseních sp. zn. 27 Cdo 1306/2023 a 27 Cdo 625/2025 jednoznačně odlišil právní režim akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným při rozhodování o rozdělení zisku. Zatímco v akciové společnosti zůstává právo akcionáře na podíl na zisku chráněno poměrně silně a nerozdělení zisku musí být odůvodněno důležitými důvody, u společnosti s ručením omezeným je rozhodovací autonomie valné hromady podstatně širší.
Nejvyšší soud zároveň zdůrazňuje, že autonomie většiny není neomezená. Její hranici představuje zejména zákaz zneužití hlasovacích práv a ochrana věřitelů společnosti. Právě tyto dva principy dnes tvoří základní korektiv rozhodování o rozdělení či nerozdělení zisku v kapitálových společnostech.
Lze proto uzavřít, že současná právní úprava a navazující judikatura vytvářejí poměrně vyvážený systém. Na jedné straně poskytují obchodním korporacím dostatečnou flexibilitu při nakládání s vytvořeným ziskem, na straně druhé zachovávají účinnou ochranu věřitelů a brání excesům většinových společníků či akcionářů.
Pro více informací nás kontaktujte na:
JUDr. Mojmír Ježek, Ph.D.
ECOVIS ježek, advokátní kancelář s.r.o.
Betlémské nám. 6
110 00 Praha 1
e-mail: mojmir.jezek@ecovislegal.cz
www.ecovislegal.cz
About ECOVIS ježek, advokátní kancelář s.r.o.
Česká advokátní kancelář ECOVIS ježek se ve své praxi soustřeďuje především na obchodní právo, nemovitostní právo, vedení sporů, ale i financování a bankovní právo a poskytuje plnohodnotné poradenství ve všech oblastech, a tvoří tak alternativu pro klienty mezinárodních kanceláří. Mezinárodní rozměr poskytovaných služeb je zajištěn dosavadními zkušenostmi a prostřednictvím spolupráce s předními advokátními kancelářemi ve většině evropských zemí, USA a dalších jurisdikcích v rámci sítě ECOVIS působící v 75 zemích celého světa. Členové týmu advokátní kanceláře ECOVIS ježek mají dlouholeté zkušenosti z předních mezinárodních advokátních a daňových firem v poskytování právního poradenství nadnárodním korporacím, velkým českým společnostem, ale i středním firmám a individuálním klientům. Více informací na www.ecovislegal.cz.
