• Čeština
  • English
  • Deutsch
  • Español
  • Русский
  • 中文 (中国)
  • Türkçe
  • Français

Odstoupení zaměstnavatele od konkurenční doložky ve světle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR

Odstoupení zaměstnavatele od konkurenční doložky musí být od roku 2021 soudy posuzováno jinak

 


 

Odstoupení zaměstnavatele od konkurenční doložky ve světle judikatury Ústavního soudu v roku 2021

 
Zákon č. 262/2006 Sb. ve svém § 310 odst. 3 stanovuje, že zaměstnavatel může od konkurenční doložky odstoupit pouze po dobu trvání pracovního poměru zaměstnance, nijak však neupravuje důvody, pro které smí takto učinit. Blíže jsme vás s touto problematikou seznámili již v našem článku Odstoupení od konkurenční doložky zaměstnavatelem.
 

Nález Ústavního soudu ČR p. zn. II. ÚS 1889/19 ze dne 21. 5. 2021 ohledně odstoupení zaměstnavatele od konkurenční doložky

 
Koncem jara 2021 vydal Ústavní soud ČR přelomový nález sp. zn. II. ÚS 1889/19 ze dne 21. 5. 2021, kterým zásadním způsobem mění dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu v ČR v posuzování platnosti odstoupení od konkurenční doložky zaměstnavatelem bez udání důvodu. V předmětné ústavní stížnosti, jež podala obchodní korporace poté, co obecné soudy vyhověly žalobě jejího bývalého zaměstnance, který namítal neplatnost odstoupení zaměstnavatele od konkurenční doložky bez udání důvodu a domáhal se tak peněžitého plnění ze strany stěžovatelky, stěžovatelka namítala porušení jejích základních práv, jakož i princip autonomie vůle a zásady pacta sund servanda. V předmětné konkurenční doložce si strany výslovně ujednaly, že je zaměstnavatel oprávněn od ní odstoupit v písemné formě kdykoli v průběhu trvání pracovního poměru zaměstnance, a to i bez udání důvodu.
 
Bývalý zaměstnanec odstoupení od konkurenční doložky napadl soudní cestou opíraje se o dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, podle které je odstoupení zaměstnavatele od konkurenční doložky bez udání důvodu absolutně neplatné i v situaci byla-li tato možnost výslovně sjednána. Nejvyšší soud ČR se v předmětné judikatuře opíral o princip ochrany zaměstnance jako vůdčí princip pracovního práva a dovodil, že možnost zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky bez udání důvodu, respektive z příliš široce vymezených důvodu, je s ním v přímém rozporu. Nejvyšší soud v ČR ve vyjádření v nálezu uvedl, že „Nejvyšší soud proto opakovaně odmítl názor, dle kterého je zaměstnavatel oprávněn odstoupit od konkurenční doložky v době trvání pracovního poměru zaměstnance z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zásadě pacta sunt servanda a požadavku na stabilitu pracovněprávních vztahů totiž dle Nejvyššího soudu odpovídá, že zaměstnavatel smí od konkurenční doložky odstoupit pouze z předem sjednaného a dostatečně úzce vymezeného důvodu; možnost odstoupení zaměstnavatele bez uvedení důvodu nebo z kteréhokoliv důvodu by nepřípustně zvýhodňovala zaměstnavatele na úkor práv zaměstnance“.
 
Stěžovatelka se v ústavní stížnosti domáhala zrušení rozsudků obecných soudů, které posoudili její odstoupení od konkurenční doložky jako neplatné, neboť mala za to, že jimi byl (mimo jiného) porušen princip autonomie vůle a zásad pacta sund servanda dle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Stěžovatelka namítala, že z platné právní úpravy není možné dovodit povinnost smluvních stran sjednat si konkrétní důvody, pro které může zaměstnavatel odstoupit od konkurenční doložky a tuto povinnost je možné dovodit jenom z judikatury Nejvyššího soudu ČR, co považuje za nedovolené soudcovské dotváření práva.
 
K tvrzením stěžovatelky se přiklonil také Ústavní soud, když soud v dotčeném nálezu rovněž podrobil dosavadní soudcovské dotváření práva obecními soudy přísnému ústavnímu přezkumu a došel k závěru, že dovození absolutní neplatnosti odstoupení od konkurenční doložky zaměstnavatelem bez udání důvodu je ústavně nekonformní. „Takové soudcovské dotváření práva, k jakému v nyní posuzované věci přistoupily obecné soudy, by bylo ústavně konformní pouze za splnění dvou kumulativních podmínek - zaprvé, pokud by to vyžadoval účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jenž má svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; zadruhé, pokud by obecné soudy předložily mimořádně přesvědčivé argumenty pro nutnost zavedení plošného, kategorického zákazu.“ Ústavní soud v nálezu akcentoval princip autonomie vůle a poukázal na to, že smysl a účel samotného institutu konkurenční doložky spočívá primárně v preventivní ochraně zaměstnavatele před zneužíváním citlivých informací v konkurenčním boji a upozornil, že obecné soudy chybně „bez dalšího“ předpokládají zájem zaměstnance na své vázanosti konkurenční doložkou a získaní hospodářského prospěchu od zaměstnavatele. Jestli je takový zájem skutečně dán je přitom nutné zjišťovat a prokazovat ve světle konkrétních skutkových okolností případu.
 
V návaznosti na akcentovaný princip autonomie vůle a smluvní svobody Ústavní soud poukazuje na to, že „dle čl. 2 odst. 3 Listiny a svobody podnikání dle čl. 26 odst. 1 Listiny není pouze možnost sjednat si podmínky vzniku závazku a obsah vzájemných práv a povinností smluvních stran, nýbrž také možnost sjednat si podmínky zániku tohoto závazku“ a vzhledem na možnost straty zájmu zaměstnavatele být vázán konkurenční doložkou z objektivních důvodů, je stranám ponechána možnost, aby si tyto otázky upravily smluvně.
 
Ústavní soud tak došel k názoru, že absolutní zákaz odstoupení bez udání důvodu, případně z jakéhokoli důvodu, je "...excesivní, iracionální a porušující základní práva stěžovatelky...". Zároveň však ve svém odůvodnění dodává, že i když je dosavadní judikatura Nejvyššího soudu ČR ústavně nekomfortním soudcovským dotvářením práva, tak není možné dovodit, že zaměstnanci nemá být poskytnuta žádná ochrana před zneužitím práv a postavení ze strany zaměstnavatele. Z toho důvodu ve svém nálezu apeluje na obecné soudy a dodává, že "...svévole nebo zneužití práva zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky i bez udání důvodu (příp. "z kteréhokoliv důvodu"), byla-li tato možnost sjednána, musejí být v rámci soudního řízení zjišťovány a prokazovány s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti případu, nikoli automaticky a bez dalšího předpokládány."
 

Podmínky soudního přezkumu odstoupení zaměstnavatele od konkurenční doložky

 
V případném soudním řízení mají soudy při posuzování vzít do úvahy všechny relevantní okolnosti konkrétního případu, především pak:
 
a) dobu, kdy k odstoupení zaměstnavatele došlo,
 
b) odstoupil-li zaměstnavatel od konkurenční doložky těsně před skončením pracovního poměru zaměstnance, pak zvážit důvod, proč tak nemohl učinit dřív (zaměstnavatel by jej měl být schopen objasnit alespoň v řízení před soudem),
 
c) odstoupil-li zaměstnavatel od konkurenční doložky bez uvedení důvodu, důvod, proč vázanost stran konkurenční doložkou považoval za nežádoucí, nepřiměřenou, neudržitelnou nebo nespravedlivou (zaměstnavatel by jej měl být schopen objasnit alespoň v řízení před soudem),
 
d) skutečnosti nasvědčující tomu, že zaměstnanec si své budoucí zaměstnání nebo jiné kariérní uplatnění vybral právě s ohledem na svou vázanost konkurenční doložkou (např. si již našel povolání, které požadavkům plynoucím z konkurenční doložky vyhovuje, nebo naopak odmítl nabídku povolání, které těmto požadavkům nevyhovovalo), nebo
 
e) skutečnosti nasvědčující tomu, že zaměstnavatel jednal svévolně nebo zneužil svého práva odstoupit od konkurenční doložky (např. se chtěl zprostit povinnosti poskytovat zaměstnanci peněžité vyrovnání v době, kdy věděl nebo mohl a měl vědět, že zaměstnanec si své budoucí zaměstnání nebo jiné kariérní uplatnění vybral právě s ohledem na svou vázanost konkurenční doložkou).
 
Ústavní soud tímto nálezem od základu mění ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, kterou posoudil jako ústavně nekomfortní soudcovské dotváření práva a možnost ujednat si odstoupení od konkurenční doložky bez udání důvodu posoudil jako platné. Vzhledem k smyslu a účelu institutu konkurenční doložky tak upřednostnil princip smluvní svobody před ochranou zaměstnance jako slabší strany. Takový závěr Ústavní soudu však není možné vnímat jako možnost pro zaměstnavatele začít zneužívat své silnější postavení pro odstoupení od konkurenční doložky bez udání důvodu v jakýkoliv moment a situaci na co apeluje i samotný Ústavní soud a na konec svého nálezu dodává, že: "V soudním řízení, které bude následovat po vydání tohoto nálezu, budou obecné soudy povinny zohlednit všechny relevantní okolnosti případu a na základě konkrétních důkazů mj. posoudit, zda se stěžovatelka dopustila svévole nebo zneužila svého typově silnějšího postavení v pracovněprávních vztazích, když bez uvedení důvodu odstoupila od konkurenční doložky, kterou si sjednala s vedlejším účastníkem. Obecné soudy následně budou muset své závěry stran důvodnosti či nedůvodnosti žaloby vedlejšího účastníka zdůvodnit řádným, logickým, srozumitelným a přesvědčivým způsobem v souladu s požadavky plynoucími z čl. 36 odst. 1 Listiny.“
 
Pro více informací nás kontaktujte na:
 
JUDr. Mojmír Ježek, Ph.D.
 
ECOVIS ježek, advokátní kancelář s.r.o.
Betlémské nám. 6
110 00 Praha 1
e-mail: mojmir.jezek@ecovislegal.cz
www.ecovislegal.cz
 
O ECOVIS ježek, advokátní kancelář s.r.o.
 
Česká advokátní kancelář ECOVIS ježek se ve své praxi soustřeďuje především na obchodní právo, nemovitostní právo, vedení sporů, ale i financování a bankovní právo a poskytuje plnohodnotné poradenství ve všech oblastech, a tvoří tak alternativu pro klienty mezinárodních kanceláří. Mezinárodní rozměr poskytovaných služeb je zajištěn dosavadními zkušenostmi a prostřednictvím spolupráce s předními advokátními kancelářemi ve většině evropských zemí, USA a dalších jurisdikcích v rámci sítě ECOVIS působící v 75 zemích celého světa. Členové týmu advokátní kanceláře ECOVIS ježek mají dlouholeté zkušenosti z předních mezinárodních advokátních a daňových firem v poskytování právního poradenství nadnárodním korporacím, velkým českým společnostem, ale i středním firmám a individuálním klientům. Více informací na www.ecovislegal.cz.

Informace obsažené na této webové stránce jsou právnickou reklamou. Nepovažujte nic na této webové stránce za právní poradenství a nic na této webové stránce nepředstavuje vztah advokát-klient. Předtím, než začnete jednat o čemkoliv, o čem si na těchto stránkách přečtete, domluvte si právní konzultaci s námi. Dosavadní výsledky nejsou zárukou budoucích výsledků a předchozí výsledky neznamenají ani nepředpovídají budoucí výsledky. Každý případ je jiný a musí být posuzován podle vlastních okolností.

 

Comments are closed.