Kdy musí jednatel podat insolvenční návrh, aby neručil za dluhy?
Otázka, kdy se obchodní korporace ocitá v úpadku a kdy z toho jejímu statutárnímu orgánu vzniká zákonná povinnost podat insolvenční návrh, patří k praktickým otázkám s nejzávažnějšími důsledky pro osobní majetkovou sféru jednatele nebo člena představenstva. Českým právním řádem je tato oblast upravena zejména zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen „IZ“), a zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“). Cílem tohoto článku je shrnout aktuální právní úpravu i relevantní judikaturu k okamžiku vzniku povinnosti podat insolvenční návrh a k odpovědnosti, která statutární orgán stíhá v případě jejího nesplnění.
Co je úpadek
Základní definici obsahuje § 3 IZ. Zákon rozlišuje dvě formy úpadku.
První forma: platební neschopnost
Dlužník je v úpadku, pokud má více věřitelů, alespoň dva peněžité závazky po dobu delší než 30 dní po splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (§ 3 odst. 1 IZ). Aby se věřitelům a soudu nemuselo dokazovat, co se skutečně v účetnictví dlužníka odehrává, zákon v § 3 odst. 2 IZ stanoví čtyři vyvratitelné domněnky neschopnosti plnit: dlužník zastavil platby podstatné části svých závazků, neplní je déle než tři měsíce po splatnosti, nelze dosáhnout uspokojení pohledávky exekucí nebo výkonem rozhodnutí, anebo nesplnil povinnost předložit soudu seznamy majetku, závazků a zaměstnanců. Postačí naplnění jediné z těchto domněnek a je na dlužníkovi, aby prokázal opak.
Druhá forma: předlužení
Předlužení se týká pouze právnických osob a fyzických osob podnikatelů a řídí se úpravou v § 3 odst. 3 IZ. Jde o stav, kdy souhrn všech závazků dlužníka převyšuje hodnotu jeho majetku, a to při existenci více věřitelů. Zákon zde navíc přikazuje zohlednit další správu majetku či provozování podniku: pokud lze se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že dlužník bude moci v dohledné době ve správě majetku či provozu podniku pokračovat, o předlužení ve smyslu zákona nejde.
Hrozící úpadek
Vedle skutečného úpadku upravuje § 3 odst. 4 IZ rovněž institut hrozícího úpadku, jenž nastává tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Insolvenční návrh z důvodu hrozícího úpadku je podle § 97 odst. 2 IZ oprávněn podat výhradně dlužník, nikoli věřitel. Praktický význam tohoto ustanovení spočívá v možnosti řešit nepříznivou ekonomickou situaci s předstihem, případně prostřednictvím institutu preventivní restrukturalizace podle zákona č. 284/2023 Sb., o preventivní restrukturalizaci, kterým byla do českého právního řádu transponována směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023.
Povinnost podat insolvenční návrh
Ustanovení § 98 odst. 1 IZ ukládá dlužníkovi, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou podnikatelem, povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. U právnické osoby tuto povinnost podle § 98 odst. 2 IZ plní její statutární orgán, tedy zpravidla jednatel u společnosti s ručením omezeným, představenstvo, případně statutární ředitel u akciové společnosti, nebo likvidátor, nachází-li se právnická osoba v likvidaci. Je-li osob oprávněných jednat jménem dlužníka samostatně více, stíhá tato povinnost každou z nich.
Vznik povinnosti je vázán na kumulativní naplnění dvou podmínek: objektivní existenci úpadku a subjektivní vědomost o něm, přičemž se posuzuje i to, zda statutární orgán o úpadku vědět měl a mohl při vynaložení náležité pečlivosti. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 4180/2016 potvrdil, že povinnost podle § 98 IZ je povinností trvající, nikoli jednorázovou, a jejího porušení se tudíž statutární orgán nemůže zprostit tím, že jednu příležitost k podání návrhu opomenul.
Zákon pracuje s neurčitým pojmem „bez zbytečného odkladu“ namísto pevně stanovené lhůty. Tato lhůta v sobě zahrnuje čas nezbytně nutný pro přípravu insolvenčního návrhu a jeho povinných příloh, případně pro svolání valné hromady za účelem řešení financování společnosti. Judikatura současně opakovaně zdůrazňuje, že statutární orgán se nemůže zprostit odpovědnosti odkazem na pokyn jediného společníka nebo většinového akcionáře, pokud takový pokyn nemá zákonem předepsanou formu rozhodnutí valné hromady přijatého v souladu se zákonem.
Odpovědnost za škodu
Následkem porušení povinnosti podle § 98 IZ je odpovědnost za škodu upravená v § 99 IZ. Podle § 99 odst. 1 IZ osoba, která v rozporu s § 98 IZ nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou tímto porušením způsobí. Jde o zvláštní případ obecné občanskoprávní odpovědnosti za škodu s presumovaným zaviněním, kdy věřitel je povinen tvrdit a prokázat pouze existenci úpadku dlužníka, opožděné nebo chybějící podání insolvenčního návrhu a vznik škody, zatímco liberace tíží žalovaného statutárního orgánu.
Výše škody je stanovena v § 99 odst. 2 IZ jako rozdíl mezi výší pohledávky věřitele zjištěné v insolvenčním řízení a částkou, kterou věřitel v tomto řízení na uspokojení této pohledávky obdržel. Tento výklad potvrdil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. června 2016, sp. zn. 29 Cdo 1212/2016, přičemž ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením sp. zn. II. ÚS 3230/16. Statutárnímu orgánu zůstává prostor pro částečnou nebo úplnou liberaci, prokáže li, že porušení povinnosti nemělo na vznik škody vliv, typicky v situacích, kdy by věřitel do smluvního vztahu s dlužníkem vstoupil bez ohledu na stav úpadku. K otázce promlčení nároku na náhradu škody Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1212/2016 dovodil, že desetiletá objektivní promlčecí lhůta počíná běžet dnem podání insolvenčního návrhu, přičemž tento závěr byl dále precizován v navazující judikatuře, například v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 339/2018.
Žaloba na doplnění pasiv
Od 1. ledna 2021 platí velká novela ZOK, provedená zákonem č. 33/2020 Sb. Ta zrušila dřívější, v praxi téměř nevyužívané neomezené ručení statutárního orgánu podle starého § 68 ZOK a nahradila je účinnějším nástrojem: takzvanou žalobou na doplnění pasiv podle § 66 odst. 1 písm. b) ZOK. Přispěl-li člen statutárního orgánu porušením svých povinností k úpadku obchodní korporace a bylo li již v insolvenčním řízení rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce uložit tomuto členovi (současnému, bývalému, nebo i faktickému vedoucímu, viz § 69 ZOK) povinnost doplnit vlastními prostředky do majetkové podstaty částku odpovídající rozdílu mezi souhrnem dluhů a hodnotou majetku společnosti. Aktivně legitimován k podání žaloby je výhradně insolvenční správce, řízení má povahu incidenčního sporu.
K aplikaci tohoto institutu, respektive k jeho předchůdci podle dosavadní právní úpravy, se vyjádřil Vrchní soud v Olomouci v rozsudku sp. zn. 8 Cmo 55/2025 ze dne 20. srpna 2025. Soud posuzoval případ, kdy jednatelé obchodní korporace poté, co v důsledku ukončení nájemní smlouvy k provozovně přišli o hlavní zdroj příjmů společnosti, na hrozící úpadek reagovali odvoláním sebe samých z funkce a převodem obchodních podílů na osobu vykonávající funkci jednatele formálně v desítkách dalších společností. Soud takové jednání vyhodnotil jako zásadní porušení péče řádného hospodáře, neboť žalovaní pro odvrácení hrozícího úpadku neučinili nic a jejich jedinou reakcí bylo opuštění funkce, což založilo jejich ručení za dluhy obchodní korporace. Obdobně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. května 2024, č. j. 103 VSPH 735/2023, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2023, č. j. 24 ICm 74/2023, kterým byla bývalým členům statutárního orgánu uložena platební povinnost podle § 66 odst. 1 písm. b) ZOK za to, že přes déletrvající úpadkový stav dlužníka nepodali včas insolvenční návrh a namísto toho pokračovali v hospodářské činnosti na úkor věřitelů.
Vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce
Vedle majetkové odpovědnosti stanoví zákon o obchodních korporacích i sankci spočívající ve ztrátě způsobilosti vykonávat funkci statutárního orgánu, označovanou v odborné literatuře jako diskvalifikace. Podle § 64 ZOK insolvenční soud v průběhu insolvenčního řízení i bez návrhu rozhodne, že člen statutárního orgánu, jehož výkon funkce s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vedl k úpadku obchodní korporace, nesmí po dobu tří let od právní moci tohoto rozhodnutí vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace. Podle § 65 ZOK může být za obdobných podmínek vyloučen i ten, kdo se stal členem statutárního orgánu až po zahájení insolvenčního řízení a svým jednáním zřejmě přispěl ke snížení majetkové podstaty a poškození věřitelů. Samostatnou, na insolvenci nevázanou skutkovou podstatu upravuje generální klauzule v § 63 ZOK, podle níž může soud rozhodnout o vyloučení člena statutárního orgánu, který v posledních třech letech před zahájením řízení opakovaně nebo závažně porušil povinnosti při výkonu funkce.
Trestněprávní souvislosti
Prohlubování úpadku může naplnit i skutkové podstaty trestných činů proti majetku upravených v hlavě páté zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Nejobecnější skutkovou podstatu obsahuje § 224 trestního zákoníku, způsobení úpadku, jenž postihuje toho, kdo si, byť i z hrubé nedbalosti, přivodí úpadek vydáními hrubě nepřiměřenými svým majetkovým poměrům, nehospodárnou správou majetku, zneužitím úvěru nebo obchodní operací v hrubém nepoměru k majetkovým poměrům, případně kdo v úpadku vědomě přijme nový závazek nebo zřídí zástavu, čímž zhorší postavení dosavadních věřitelů. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 972/2020 ze dne 22. října 2020 představuje škodu ve smyslu § 224 odst. 3 a 4 trestního zákoníku zásadně celková výše pohledávek věřitelů, neboť se vychází z předpokladu, že před protiprávním jednáním pachatele byl dlužník schopen své splatné závazky hradit.
Trestní odpovědnost dále přichází v úvahu za poškození věřitele podle § 222 trestního zákoníku, tedy za zmaření uspokojení věřitele zničením, poškozením, zatajením nebo zcizením majetku, a za zvýhodnění věřitele podle § 223 trestního zákoníku, kdy dlužník nacházející se v úpadku zmaří uspokojení jednoho věřitele zvýhodněním jiného. Samostatné skutkové podstaty se vztahují přímo k průběhu insolvenčního řízení: § 225 trestního zákoníku upravuje porušení povinnosti v insolvenčním řízení, § 226 pletichy v insolvenčním řízení a § 227 porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku.
Závěr
Z výše uvedeného vyplývá, že okamžik vzniku povinnosti podat insolvenční návrh je otázkou, kterou nelze ponechat bez pozornosti. Statutární orgán, který se o úpadku nebo hrozícím úpadku obchodní korporace dozví nebo dozvědět měl, nese odpovědnost za včasné a řádné řešení této situace, ať už formou insolvenčního návrhu, nebo případně cestou preventivní restrukturalizace. Nesplnění této povinnosti zakládá riziko odpovědnosti za škodu podle § 99 IZ, riziko žaloby na doplnění pasiv podle § 66 ZOK, riziko vyloučení z funkce podle § 63 až § 65 ZOK a v krajním případě i riziko trestněprávního postihu. Aktuální judikatura přitom jednoznačně směřuje k závěru, že formální kroky, jako je rezignace na funkci nebo převod obchodního podílu na nastrčenou osobu, samy o sobě odpovědnost dosavadních členů statutárního orgánu neodstraňují.
Pro více informací nás kontaktujte na:
ECOVIS ježek, advokátní kancelář s.r.o.
Betlémské nám. 6
110 00 Praha 1
e-mail: mojmir.jezek@ecovislegal.cz
www.ecovislegal.cz
O ECOVIS ježek, advokátní kancelář s.r.o.
Česká advokátní kancelář ECOVIS ježek se ve své praxi soustřeďuje především na obchodní právo, nemovitostní právo, vedení sporů, ale i financování a bankovní právoa poskytuje plnohodnotné poradenství ve všech oblastech, a tvoří tak alternativu pro klienty mezinárodních kanceláří. Mezinárodní rozměr poskytovaných služeb je zajištěn dosavadními zkušenostmi a prostřednictvím spolupráce s předními advokátními kancelářemi ve většině evropských zemí, USA a dalších jurisdikcích v rámci sítě ECOVISpůsobící v 75 zemích celého světa. Členové týmu advokátní kanceláře ECOVIS ježekmají dlouholeté zkušenosti z předních mezinárodních advokátních a daňových firem v poskytování právního poradenství nadnárodním korporacím, velkým českým společnostem, ale i středním firmám a individuálním klientům. Více informací na www.ecovislegal.cz.
