Příjmy nového partnera a výše výživného: Co říkají soudy a Ústavní soud?
Stanovení výše výživného na nezletilé dítě patří k nejcitlivějším oblastem rodinného práva. Přestože zákon o vyživovací povinnosti jasně říká, že ji nesou výhradně rodiče, soudní praxe dlouhodobě řeší otázku, nakolik mohou do výpočtu výživného vstoupit majetkové poměry nového partnera nebo manžela pečujícího rodiče. Dva nálezy Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 527/06 ze dne 7. 3. 2007 a sp. zn. II. ÚS 756/16 ze dne 14. 6. 2016, tuto problematiku zásadním způsobem ukotvily a staly se závaznou součástí judikatury, na kterou obecné soudy musí při rozhodování o výživném přihlížet.
Zákonný rámec: od čeho se výživné odvíjí
Dle ustanovení § 910 OZ mají vyživovací povinnost vůči dítěti oba rodiče. Zákon dále v § 913 odst. 1 OZ stanoví, že pro určení výše výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby dítěte a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného rodiče. Přitom není rozhodující pouze to, kolik rodič skutečně vydělává, § 913 odst. 2 OZ totiž ukládá soudu zkoumat i to, zda se povinný rodič nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání nebo majetkového prospěchu, anebo zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.
Klíčovým pravidlem pak je § 915 odst. 1 OZ, který stanoví, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, přičemž toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Jinými slovy, je-li životní úroveň povinného rodiče nadprůměrně vysoká, musí tomu odpovídat i životní úroveň dítěte, a to i tehdy, kdy by mu s ohledem na jeho věk a konkrétní potřeby „stačilo méně“.
Partner není povinen výživou, ale přesto hraje roli
Z výše popsaného zákonného rámce vychází i klíčová judikatura Ústavního soudu. Oba soudy v citovaných nálezech vycházely ze shodné premisy: přestože druh, družka, manžel ani manželka pečujícího rodiče není osobou k výživnému povinnou, jeho finanční příspěvky do společné domácnosti se na životní úrovni rodiče i dítěte fakticky vždy projeví. Rozdíl může být jen v míře tohoto vlivu.
Nález I. ÚS 527/06: průlomové rozhodnutí o příjmech přítele matky
Případ, který vedl k nálezu I. senátu Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2007 (sp. zn. I. ÚS 527/06, N 43/44 SbNU 549), se týkal otce, který navrhl snížení výživného na dvě nezletilé děti svěřené do péče matky. Krajský soud v Hradci Králové jeho návrh zamítl, přičemž při hodnocení poměrů matky vzal v úvahu pouze její příjem ze závislé činnosti ve výši 6.000 Kč měsíčně a zcela ignoroval zjištění soudu prvního stupně, že matka žije ve společné domácnosti se stálým přítelem, který ji na domácnost přispívá přibližně 9.000 Kč měsíčně.
Ústavní soud toto pochybení krajského soudu označil za porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces. Ve svém odůvodnění jasně uvedl, že přítel rodiče sice není osobou k výživnému povinnou, avšak jeho příspěvky do společné domácnosti se na životní úrovni rodiče i dítěte fakticky vždy projeví. Nepřihlédnout k takové skutečnosti by bylo konstruováním fikce, jež odporuje reálnému stavu věci. Pokud byla tato skutečnost v řízení prokázána, byl soud povinen k ní alespoň přiměřeně přihlédnout.
Současně Ústavní soud zdůraznil obecnější zásadu, která v praxi bývá opomíjena. Při rozhodování o výživném nestačí zaměřit se pouze na fakticky dosahované příjmy rodiče. Soud musí komplexně hodnotit celkovou hodnotu movitého i nemovitého majetku a způsob života, tedy celkovou životní úroveň povinného rodiče.
Nález II. ÚS 756/16: příjem manželky lékaře a zúžené SJM
Druhý ze zásadních nálezů vydal II. senát Ústavního soudu dne 14. 6. 2016 (sp. zn. II. ÚS 756/16, N 114/81 SbNU 785). Ve věci šlo o zvýšení výživného na nezletilou dceru, přičemž otec, lékař, argumentoval mimo jiné tím, že se svou současnou manželkou, advokátkou, mají zúžené společné jmění manželů a nevede s ní společnou domácnost. Obecné soudy tyto argumenty akceptovaly a k příjmům manželky vůbec nepřihlédly.
Ústavní soud jejich rozhodnutí ovšem zrušil a zcela jednoznačně konstatoval, že skutečnost, že manželé mají zúžené společné jmění, neznamená, že soudy nemohou přihlédnout i k příjmům otcovy manželky, pokud s ním žije ve společné domácnosti a podílí se na uspokojování potřeb rodiny. Na vedení bezdůvodné domácnosti odlišné od faktického stavu přitom soud nemusí brát zřetel, kdy Ústavní soud označil vyjádření otce, že s manželkou „nevede společnou domácnost" a „její příjmy nezná", jako účelová.
Soud rovněž kritizoval, že obecné soudy nezohlednily, že otec daroval své manželce spoluvlastnický podíl na nemovitosti, přičemž tato nemovitost byla následně prodána za cenu mnohonásobně převyšující původní ocenění. Takový majetkový prospěch nepochybně ovlivnil životní úroveň manželky i otce samotného, a soudy jej měly zahrnout do svých úvah.
Co z judikatury plyne pro praxi
Oba nálezy dohromady formulují konzistentní závěry, které mají přímý dopad na každé soudní řízení o výživném:
- Za prvé, soudy jsou povinny komplexně zjišťovat životní úroveň povinného rodiče. Nestačí zjistit výši jeho mzdy, je třeba hodnotit majetek, způsob života a veškeré faktory, které jeho životní úroveň ovlivňují.
- Za druhé, příjmy a majetkové poměry nového partnera nebo manžela/manželky pečujícího rodiče nejsou pro stanovení výživného právně irelevantní. Pokud tato osoba žije s rodičem ve společné domácnosti a podílí se na uspokojování potřeb rodiny, tyto skutečnosti se na životní úrovni rodiče i dítěte fakticky projeví a soud k nim musí alespoň přiměřeně přihlédnout.
- Za třetí, zúžení společného jmění manželů nevylučuje, aby soud zohlednil příjmy druhého z manželů. Jde o autonomní volbu manželů, která nemůže mít žádný vliv na vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti.
- Za čtvrté, povinný rodič nemůže snižovat svou vykazovanou životní úroveň darováním majetku partnerovi, převodem příjmů nebo jinými kroky vedoucími k účelovému zkrácení prostředků. Soud posuzuje i majetkové prospěchy, které rodič v minulosti opustil.
Důležité upřesnění: přiměřenost, nikoliv přímá odpovědnost partnera
Z výše popsané judikatury nelze dovodit, že by majetkové poměry nového partnera pečujícího rodiče měly zásadní nebo přímý vliv na výši výživného stanoveného povinnému rodiči. Vyživovací povinnost totiž náleží výhradně rodičům, nikoli jejich partnerům.
Poměry partnera proto mohou být zohledněny toliko jako jedna z okolností dotvářejících celkový obraz majetkové a životní úrovně rodiny, v níž dítě vyrůstá. Tato okolnost by neměla vést k tomu, aby povinný rodič platil výživné mnohonásobně vyšší, než odpovídá jeho vlastním schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům, taková úvaha by byla v rozporu s § 913 odst. 1 OZ, který je při výpočtu výživného výchozím ustanovením.
Jde tedy o přiměřené promítnutí faktické reality, nikoli o nepřímé zatížení třetí osoby vyživovací povinností, která jí ze zákona nepřísluší.
Hledisko shodné životní úrovně a schopnost platit více
§ 915 OZ přináší do výpočtu výživného ještě jeden rozměr, který soudy musí aktivně zohledňovat, a to je právo dítěte na životní úroveň shodnou s životní úrovní rodičů předchází hledisku jeho konkrétních odůvodněných potřeb. To v praxi znamená, že výše výživného nesmí být omezena pouze na pokrytí „nezbytného". Je-li povinný rodič ekonomicky silný, musí se to projevit i ve výši výživného, a to i tehdy, jestliže dítě jinak „nevykazuje" zvýšené potřeby odpovídající tomuto standardu.
Soudy přitom nejsou vázány tím, co rodič fakticky vydělává. Ustanovení § 913 odst. 2 stanovuje, že pokud se rodič vzdal výhodnějšího zaměstnání, nepodniká naplno nebo jinak záměrně snižuje svůj výdělek, soud k tomu přihlíží a hodnotí, jakých příjmů by rodič dosáhnout mohl. Stejně tak vysoký majetek, například byty, domy, cenné papíry, podíly ve společnostech, je faktorem, který způsob života a životní úroveň objektivně zvyšuje bez ohledu na to, zda z něj plynou pravidelné příjmy.
Závěr
Problematika příjmů nového partnera při stanovení výživného ilustruje, jak zákon a judikatura přistupují k výživnému jako k institutu, který sleduje skutečnou životní realitu, nikoliv pouze formální právní vztahy. Soudy nesmí mechanicky sčítat doložené příjmy rodičů, jsou povinny zkoumat faktickou životní úroveň, způsob života a veškeré okolnosti, které ji ovlivňují.
Nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 527/06 a II. ÚS 756/16 jsou pro soudy závazným vodítkem. Příspěvky nového partnera do společné domácnosti a jeho ekonomická situace jsou okolností, ke které se musí při meritorním posuzování věci přiměřeně přihlédnout, a to bez ohledu na to, zda se jedná o druha, manžela se zúženým SJM, nebo kohokoliv jiného, kdo fakticky sdílí život s pečujícím rodičem a podílí se na chodu rodiny.
Pro více informací nás kontaktujte na:
ECOVIS ježek, advokátní kancelář s.r.o.
Betlémské nám. 6
110 00 Praha 1
e-mail: mojmir.jezek@ecovislegal.cz
www.ecovislegal.cz
O ECOVIS ježek, advokátní kancelář s.r.o.
Česká advokátní kancelář ECOVIS ježek se ve své praxi soustřeďuje především na obchodní právo, nemovitostní právo, vedení sporů, ale i financování a bankovní právoa poskytuje plnohodnotné poradenství ve všech oblastech, a tvoří tak alternativu pro klienty mezinárodních kanceláří. Mezinárodní rozměr poskytovaných služeb je zajištěn dosavadními zkušenostmi a prostřednictvím spolupráce s předními advokátními kancelářemi ve většině evropských zemí, USA a dalších jurisdikcích v rámci sítě ECOVISpůsobící v 75 zemích celého světa. Členové týmu advokátní kanceláře ECOVIS ježekmají dlouholeté zkušenosti z předních mezinárodních advokátních a daňových firem v poskytování právního poradenství nadnárodním korporacím, velkým českým společnostem, ale i středním firmám a individuálním klientům. Více informací na www.ecovislegal.cz.
