Určování otcovství a DNA testy v České republice
Otázka určování otcovství patří mezi klíčové instituty rodinného práva, která má zásadní dopady nejen na právní postavení dítěte, ale i na celou řadu dalších právních vztahů včetně vyživovací povinnosti, dědického práva či státního občanství. V současné české právní úpravě, která je obsažena především v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), se setkáváme s komplexním systémem pravidel, který kombinuje tradiční právní domněnky s moderními možnostmi genetického testování.
Právní úprava určování otcovství prošla v posledních desetiletích významným vývojem, který reflektuje nejen společenské změny v chápání rodiny a rodičovství, ale také technologický pokrok v oblasti lékařské genetiky. Zatímco dříve bylo určování otcovství založeno především na právních domněnkách a nepříliš spolehlivých metodách, dnes disponujeme prostředky umožňujícími prakticky stoprocentní určení biologického otcovství.
V praxi se rozlišují tři základní způsoby určování otcovství:
- určování ze zákona na základě právní domněnky,
- určování uznáním otcovství a
- určování rozhodnutím soudu.
Každý z těchto způsobů má svá specifika, procesní náležitosti a právní důsledky, které je třeba pečlivě rozlišovat zejména při poskytování právního poradenství klientům v této citlivé oblasti rodinných vztahů.
Tento článek se bude zabývat poslední možností v rámci celého procesu určování otcovství, tedy určování otcovství rozhodnutím soudu. Jde o krajní možnost a zdaleka nejproblematičtější fázi určování otcovství. Je třeba se orientovat v tom, jaký je postup určení otcovství soudem, jaké pravomoci soud má či jaká je šance na úspěch.
Podání návrhu na určení otcovství
Prvním krokem je podání návrhu na určení otcovství soudu. Tento návrh může podle § 783 odst. 1 OZ, podat matka, dítě i muž, který tvrdí, že je otcem (domnělý otec). Návrh se podává k obecnému soudu dítěte, tedy okresnímu soudu, v jehož okrese má dítě bydliště. Podání návrhu není nijak časově omezeno, je možné ho podat až mnoho let po narození dítěte a zákon pamatuje i na možnost, kdy je již domnělý otec po smrti.
Průběh řízení o určení otcovství
V samotném řízení o určení otcovství hrají klíčovou roli důkazy. Nejprve soud vyslechne matku, domnělého otce, případně svědky a v malém procentu případů se může stát, že soud rozhodne již v této fázi (nejčastěji v případech, kdy se prokáže, že je nemožné, aby byl domnělý otec skutečným otcem dítěte). Ve většině případů však soud přistoupí k provedení dalších důkazů.
Takovým důkazem bude nejčastěji znalecký posudek vypracovaný za použití genetických (DNA) testů. V současné době jsou DNA testy také jedinou metodou, která je k testování otcovství v České republice využívaná a umožňují zjistit otcovství s přesností téměř 100 %. Jedinou výjimkou, kdy se DNA testy zpravidla neprovádějí je určování otcovství k nenarozenému dítěti. V takovém případě je sice možné testy provést, ale jde o vysoce riskantní postup.
Vynucené provedení DNA testů
V ideálním případě domnělý otec DNA testy podstoupí dobrovolně, rozhodně to však nebude ve všech případech. Poměrně běžné je, že domnělý otec nechce testy podstoupit. Jak bude tedy soud v takovém případě postupovat?
V mnoha zásadních dokumentech jako jsou např. Listina základních práv a svobod nebo Úmluva o právech dítěte bylo pevně zakotveno právo dítěte znát své rodiče. Jak českou, tak zahraniční judikaturou je pak soustavně potvrzováno, že toto právo má přednost před právem domnělého otce odmítnout DNA testy a vyhnout se tak určení otcovství.
Pokud tedy domnělý otec nespolupracuje, soud má právo nařídit provedení DNA testů, a to klidně v nepřítomnosti domnělého otce. Tuto povinnost pak může soud vynucovat až desetitisícovými pořádkovými pokutami, nebo dokonce předvedením domnělého otce. Takto se vyslovil Ústavní soud již před téměř 20 lety v nálezu I. ÚS 987/07 ze dne 28.2.2008.
Česká soudní praxe už se také setkala s případy, kdy domnělý otec odmítá podstoupit testy DNA a pobývá v zahraničí, aby nemusel testy podstupovat. V takovém případě může český soud v souladu s Haagskou úmluvou o právní pomoci požádat soud cizího státu požádat o provedení důkazu, tedy DNA testů. Pokud i tak domnělý otec odmítne spolupracovat, mohou ho i zahraniční úřady nechat předvést, provést testy a odebrané vzorky následně předat českým úřadům.
Pořádkové pokuty v případě nepodstoupení testu DNA
Jak již bylo zmíněno výše, prvním krokem v případě neochoty domnělého otce postoupit testy DNA bude udělení pořádkové pokuty. Taková pokuta může dosahovat dle § 53 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“), výše až 50 000 Kč a může být uložena opakovaně. Celkový počet udělených pořádkových pokut není explicitně omezen. Pokuta však bude uložena nejspíše nejvýše párkrát, jelikož soud může povinnost vynutit důraznějšími prostředky.
Předvedení k testu DNA
Pokud pořádkové pokuty nedonutí domnělého otce podstoupit testy DNA, může soud přistoupit k nařízení předvedení domnělého otce. V takovém případě bude domnělý otec Policií ČR předveden k soudnímu znalci, který provede odběr vzorků a následně test DNA.
Ačkoliv je tímto postupem omezeno právo domnělého otce na tělesnou integritu, Ústavní soud opakovaně shledal, že v případě určování otcovství jde o přiměřený postup, který neporušuje ústavní pořádek. Kromě nálezu sp. zn. I. ÚS 987/07 vyslovil Ústavní soud obdobné závěry i v usnesení sp. zn. I. ÚS 2693/15, III. ÚS 3165/17 nebo II. ÚS 854/17.
Stejně budou soudy postupovat i v případě, kdy návrh na určení otcovství podá domnělý otec a dítě (případně jeho zákonný zástupce či opatrovník) bude odmítat podstoupení testu DNA.
Nařízení testů DNA a zájem dítěte
V řízení o určování otcovství je třeba mít také na mysli, že aby soud provedení testů DNA nařídil, musí být zjištění biologického otce v zájmu dítěte. Pokud bude návrh na určení otcovství podávat dítě, bude určení biologického otce v zájmu dítěte téměř vždy. V případech, kdy návrh na určení otcovství podává domnělý otec, už ale nemusí být určení otcovství zdaleka ve všech případech v zájmu dítěte.
Ústavní soud například ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 1858/23 #2 ze dne 13.2.2024 rozhodl tak, že v momentě, kdy tříleté dítě žije v harmonické rodině s matkou a právním otcem (manželem matky zapsaném v rodném listě), není na místě na návrh domnělého otce nařizovat testy DNA. I kdyby se ukázalo, že domnělý otec je skutečně biologickým otcem dítěte, není v zájmu dítěte narušovat současné harmonické rodinné vztahy. V tomto případě však Ústavní soud rovněž konstatoval, že je možné, že v budoucnu se podmínky změní. Ve vyšším věku již může být v zájmu dítěte zjištění biologického otce.
Není však možné říci, kde přesně se nachází hranice, kdy ještě určení otcovství v zájmu dítěte je a kdy již není a vždy záleží na individuálním případu a posouzení soudem.
Řízení proti zemřelému domnělému otci
Specifickým případem je situace, kdy domnělý otec již není naživu. I na tuto situaci však zákon pamatuje. Pokud nastane, soud určí opatrovníka, proti kterému se návrh na určení otcovství podává. Komplikuje se však situace provedení DNA testů. Pokud se dochovaly ostatky domnělého otce, je možné odebrat vzorky pro DNA testy právě z nich. Často se však ostatky nedochovají a v takovém případě je třeba využít pro DNA testy příbuzné zemřelého domnělého otce.
Závěr
V případě, kdy se proces určování otcovství dostane až do fáze řízení před soudem, soud v naprosté většině případů nařídí testy DNA. Takové testy následně bez ohledu na vůli otce provede, aby nebylo poškozeno právo dítěte znát svůj vlastní původ. S téměř stoprocentní jistotou pak soud zjistí, zda domnělý otec je i biologickým otcem dítěte či nikoliv.
Pro více informací nás kontaktujte na:
ECOVIS ježek, advokátní kancelář s.r.o.
Betlémské nám. 6
110 00 Praha 1
e-mail: mojmir.jezek@ecovislegal.cz
www.ecovislegal.cz
O ECOVIS ježek, advokátní kancelář s.r.o.
Česká advokátní kancelář ECOVIS ježek se ve své praxi soustřeďuje především na obchodní právo, nemovitostní právo, vedení sporů, ale i financování a bankovní právo. Poskytuje plnohodnotné poradenství ve všech oblastech, a tvoří tak alternativu pro klienty mezinárodních kanceláří. Mezinárodní rozměr poskytovaných služeb je zajištěn dosavadními zkušenostmi a prostřednictvím spolupráce s předními advokátními kancelářemi ve většině evropských zemí, USA a dalších jurisdikcích v rámci sítě ECOVISpůsobící v 75 zemích celého světa. Členové týmu advokátní kanceláře ECOVIS ježekmají dlouholeté zkušenosti z předních mezinárodních advokátních a daňových firem v poskytování právního poradenství nadnárodním korporacím, velkým českým společnostem, ale i středním firmám a individuálním klientům. Více informací na www.ecovislegal.cz.
